ElCamino.Cz

okruh Zdice

 

4. března 2012

 

vzdálenost: 36 km

 

náročnost: 2/5

 

trasa: nádraží Zdice - Knížkovice - Vraní skála - Rozcestí Pod Čihadlem - Kublov - Údolí ticha - Březová - Žebrák - Hředle - V potocích - Knížkovice - vlakové nádraží Zdice

podélný profil mapa

Zimní výprava na Křivoklátsko byla tak trochu „Déjà vu“….pořád nás pronásledoval pocit...“tady už jsme někdy byli“. Po výstupu na Vraní skálu bylo všechno jasné, ten výhled je prostě neopakovatelný. Vybavil se mi úplně stejný pocit jako tenkrát před 4 lety, kdy jsme tu byli poprvé...“Ty Čechy jsou fakt strašně pěkný...“

 

Zdice

Zdice

Zdice jsou třetím největším městem okresu Beroun. V kotlině, ve které se Zdice nacházejí, protékají řeka Litavka od jihu, Červený a Stroupnický potok od jihozápadu.

Historicky nejhodnotnější je střed města. Je v něm kostel Narození Panny Marie z poloviny 18. století. Zajímavostí zdického kostela je, že zde měl v r. 1842 svatbu K.J.Erben, který si vzal B. Mečířovou ze Žebráka.

Další historicky památnou budovou je budova radnice naproti kostelu. Ve sklepení jsou zachovány gotické valené klenby. Dochovala se mansardová střecha a ozdobný železný balkon s krásnou kovovou mříží. Unikátně řešený objekt představuje budova zdického kina s monumentální plastikou, postavená v duchu kubistické architektury.

Ve Zdicích se narodil r. 1045 český kronikář KOSMAS.

 

Přírodní památka Vraní Skála

Vraní skála

Z náhorní plošiny mezi Zdicemi, Zbirohem a Berounkou vyrůstá množství skal a skalek. Jako krajinná dominanta se mezi nimi vyjímá Vraní skála (536,3 m n.m.) na jihovýchodním okraji Křivoklátské vrchoviny. Jde o největší komplex výchozů proterozoických buližníků u nás. Pás skal se táhne v délce kilometru od severovýchodu k jihozápadu a vrcholí vlastní Vraní skalou. Jedná se o 20 metrů vysoký skalní blok, vypreparovaný do pozoruhodných tvarů. Najdou se tu i pseudokrasové jevy. Poskytuje kruhový výhled na Berounské okolí.

 

Vrch Velíz (obec Kublov)

Dějiny obce Kublov jsou nerozlučně spjaty s historií vrchu Velíz, který se vypíná nad Kublovem do nadmořské výšky 595m. Svojí polohou tvoří dominantu západní výspy křivoklátských lesů mezi rakovnickou plošinou a brdskou pahorkatinou na západním okraji středočeského kraje. Jeho název pochází od jména pohanského boha Velese a v této době byl pohanským obětištěm se svatyní. Blízko vrcholu vyvěrá pramen (jeho voda má v zimě i v létě stejnou teplotu) a kdysi zde bývala i skalka s jeskyní.

 

Údolí ticha je krásná a velmi zajímavá část lesa, která patří k nejmalebnějším místům jižní části Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.

Údolí ticha

Rozkládá se mezi obcemi Kublov, Hředle a Březová. Celé údolí je dlouhé zhruba 3,5 km a vede jím naučná stezka. Tato stezka má dvě zcela odlišné části – luční a lesní. Louky zde nejsou původní, vytvořil je člověk jako zdroj potravy pro dobytek. U potoka jsou v létě modré plochy kvetoucích kakostů, trsy kostivalů a porosty netýkavek. Údolí ticha je rájem motýlů, kromě nejrůznějších baboček tu luční krajinu zdobí také bělásci, modrásci nebo okáči. Les v údolí ticha připomíná krajinu královských hvozdů, která zůstala v několik staletí staré minulosti.

 

Žebrák a Točník

Hrady Žebrák a Točník patří už řadu století neodmyslitelně k sobě a oba jsou spjaty především s osobností krále Václava IV., který je řadil mezi svá oblíbená sídla. Historie staršího z nich, Žebráka, sahá však dál než do doby lucemburské. V místech, kudy krajinou křivoklátských lesů procházela stará zemská stezka do Bavorska, byl ve druhé polovině 13.století rodem Buziců založen hrad Žebrák.

Nejslavnějším obdobím v dějinách Žebráka byla doba vlády Václava IV., který si tento hrad velmi oblíbil. Proto ho nechal v letech 1383 - 1395 přestavět na reprezentativní královské sídlo. Žebrák Důmyslný obranný systém Žebráka zahrnoval nejen hradby a několik věží, z nichž nejmladší byla postavena až v průběhu 15. století, ale také soustavu rybníků, jejichž voda v případě nebezpečí odřízla přístup k hradu. Ani nová podoba Žebráka však nesplňovala představy panovníka, který se proto rozhodl postavit o něco výše na Zámeckém vrchu hrad nový – Točník.

Význam Žebráka postupně upadal a chátrající hrad se v roce 1553 už uvádí jako pustý. Dominantou hradu je vysoká okrouhlá věž (bergfrit), dnes využívaná jako rozhledna.

Točník byl postaven jako velkolepé, luxusní a pohodlné sídlo, jehož vyspělá architektura vykazuje zřetelnou tendenci architektury konce 14. století potlačovat obrannou složku a upřednostňovat obytnou. V roce 1858 oba hrady koupil průmyslník H.B. Strossberg, ovšem brzo na to je prodal rodu Colloredo - Mansfeld. V roce 1922 převzal hrad Točník Klub čs. turistů, hrad Žebrák se stal majetkem Klubu o tři roky později.

Od roku 1953 je majitelem obou objektů stát, který provádí nejen archeologické výzkumy.

Pověsti...

 

Točník

O hradě Žebráku

Říká se, že když ve 13. století Přibyslav z rodu Buziců dostavěl pevný hrad, marně hledal, jak jej nazvat. Nakonec rozhodl, že hrad ponese jméno prvního návštěvníka, který sem vejde. I vešel sem žebravý tulák, trubadúr putující od hradu ke hradu. Přibyslav jej pozval dál, pohostil, podaroval zlaťáky a hrad nazval na jeho počest Žebrák.

 

O pokladu na Točníce

Jednou se prý chalupníkovi na Točníce zdálo, že na hradě je ukrytý poklad. I šel tam kopat a skutečně narazil na kamenné schody. U dvacátého schodu se mu zjevila bílá paní a prosila ho, ať přijde až za rok, protože ona ještě jeden rok musí poklad hlídat. Poté bude volná a on si bude moci nabrat z pokladu po libosti. Chalupník celý strachy bez sebe od hradu utekl a ze samého leknutí brzo umřel.

 

CHKO Křivoklátsko

Bohatství a zachovalost celé oblasti je podmíněno mnoha přírodními prvky i historickými souvislostmi. Mezi nejdůležitější patří velká členitost terénu Křivoklátské vrchoviny, pestrá geologická stavba, údolní fenomén řeky Berounky, různorodá orientace stanovišť ke světovým stranám, typy půd, klimatické podmínky i historický vývoj osídlování. Strmé a nepřístupné stráně údolí řeky Berounky jsou kryty přirozenými lesními porosty, místy prostupují skalní výchozy s typickou teplomilnou florou a faunou. Vodní tok vymodeloval za dlouhá tisíciletí v horninovém podkladu hluboké, místy až kaňonovité údolí a přítomnost řeky tu způsobuje teplejší mezoklima. Naproti tomu oboustranné přítoky Berounky vytváří úzce zaříznutá údolí, na jejichž dno jen ztěží pronikají sluneční paprsky, zvláště pak v letních měsících, kdy se uzavírá klenba listnatého lesa. Teplota na dně údolí je po většinu roku velmi nízká, což odpovídá podmínkám podhorských až horských území. Teplotní inverze, pro Křivoklátsko typický jev, je jednou z hlavních příčin vysoké druhové rozmanitosti zdejší přírody.