ElCamino.Cz

Oaxaca

 

13. - 14. února 2011

 

La Malinche

V Pueble pár hodin čekáme na autobus do Oaxaky, pokouším se sehnat nesladký chleba, ale to je v Mexiku značně nesnadný úkol. Nakonec koupím chleba se sýrem, jenže po prvním kousnutí ho zklamaně předám Kájovi, samozřejmě, že je sladký.

 

psíci

Do Oaxaky přijíždíme až pozdě v noci, okamžitě se na nás přilepí dvě Kanaďanky, které Kája při nástupu do autobusu pozdravil „bonjour“ s tak skvělou výslovností, načež nabyly dojmu, že hovoříme plynně francouzsky. Nicméně pozdravem jsou naše znalosti francouzštiny téměř vyčerpány.

 

Chtějí se dělit o taxi, ale námi vybraný hostel je podle mapy opravdu jen kousíček. Zkušeně zamíříme do temné uličky, ale okamžitě se k nám vrhá Mexičanka a varuje, že takováhle ulička pro nás může být opravdu dost nebezpečná. Varování několikrát opakuje, a tak si společně s Kanaďankami chytáme taxi. Jedeme pár minut a jsme u prvního hostelu – je plno. Hostely jsou na každém kroku, ale situace je stále stejná. Po dlouhém hledání máme konečně štěstí, nicméně volná je pouze palanda v osmilůžkovém pokoji.

 

psíci Noc teda fakt stojí za to – německý pár se předhání v prdění, záchod kde nejdou dovřít dveře. Pořád někdo courá a rachotí. S úlevou pozoruju první ranní paprsky a poslouchám naléhavé kočičí mňau mňau – dvojice černočerných kocourů se dožaduje přísunu potravy. Po snídani, kde mě definitivně dorazí přechytřelá dvojice němců, která samozřejmě sežere většinu bufetu, se vydáváme hledat jiné ubytování.

 

Trochu zpruzenou náladu nám vylepší pár na dvojkole – pán nadšeně vykřikuje: „Nahoře je LEV!“ Nechápavě na něj zíráme, ale on to nevzdává a mává rukou k nebi. „Každý kouká do země a přitom na střeše je lev.“ Vítejte v Oaxace. Dnes je den bez aut. Odkud jste?“

 

Rychle najdeme nové ubytování, dáme si oběd a prohlížíme město.

psíci

Oaxaca je obehnána prstencem hor, na konci každé ulice vykukují vrcholky. To je další cíl naší cesty – Sierra Norte (lesnaté hory plné ptáků, motýlů a žije zde šest druhů kočkovitých šelem), protože jsme oba srdcem horalové, nedalo nám to a chtěli jsme v Mexiku navštívit taky nějaké hory. Jenže vyrazit v Mexiku jen tak do hor, to není jen tak, velice lehko se zatouláte k políčku přísně střežených opiátů a vysvětlujte pak týpkovi s brokovnicí, že jste tady na výletě. Zaujal nás tedy ekoturistický projekt sdružující sedm indiánských vesniček „Pueblos Mancomunados“ roztroušených po hustě zalesněné horské oblasti, kam se dalo vyrazit bez problémů na výlet.

 

Pořešíme nějaké zásoby jídla a hlavně vyhledáme oaxackou pobočku úřadu pro ekoturistiku s názvem Expediciones Sierra Norte, kde si koupíme povolení ke vstupu do parku a mapu, která skutečně stojí za to. Nedá se z ní vyčíst prakticky vůbec nic. No príma, tak s touhle omalovánkou se máme vydat do mexického pralesa.

psíci

Paní v agentuře nám ještě poradí spoj do první indiánské vesničky a upozorní nás, že do hor musíme jet z autobusového nádraží II. třídy, přičemž se tváří dost ustaraně.

Těšíme se na výlet do hor a zařizujme poslední drobnosti

 

Ulice Oaxacy jsou plné červených zamilovaných balónků ve tvaru srdce, každý Mexičan má tak dva až tři kousky a cucá červené lízátko (pravděpodobně rovněž ve tvaru srdce). Je 14. února - Svatý Valentýn – svátek všech zamilovaných. Na náměstí vyhrává dokonce i orchestr.

Kája je za drsňáka a žádné srdíčko mi nekoupí :-)

 

OAXACA