ElCamino.Cz

okruh Holany

 

3.července 2011

 

vzdálenost: 35 km

 

náročnost: 3/5

 

trasa: obec Holany – zřícenina Vítkovec – skála Smrtka – obec Stvolínky – zřícenina Ronov – obec Blíževedly – pískovcový skalní útvar Opičí hlava – barokní poutní místo Ostré – Hrádek Helfenburk - přírodní rezervace Vlhošť - obec Holany

podélný profil mapa Holany

V rámci tréninku na Horskou výzvu jsme se rozhodli každý víkend zařadit jeden náročnější výlet, s tím, že začneme zhruba na 30km a každý následující víkend budeme 10km přidávat.

Na první červencový víkend jsme vybrali okruh, začínají v obci Holany v Libereckém kraji, trasa částečně protínala CHKO Kokořínsko.

 

Holany

Výlet jsme začali zvolna, údolíčkem po červené kolem soustavy rybníků a za chvilku už stoupali k rozvalinám hradu Vítkovec, který je zřejmě jedním z nejmladších hradů, ale z chudáka zbyla už jen jedna jediná zeď.

 

Další zastávkou byla skála se strašidelným jménem Smrtka. Důvod pojmenování však nebyl nijak morbidní, ale pouze připomínal každoroční svržení Morany do Koňského rybníka. Chtěli jsme pokračovat dále po červené, ale ouha, značka nás dovedla akorát tak k plotu a po chvíli bloudění nás dva ušmudlaní prckové v holínkách informovali, že děda přes zahradu už moc nepouští. Došlo nám, že někdo koupil pozemek i s turistickou značkou a turisti, courající mu přes pozemek, mu už asi trošku lezli na nervy. Museli jsme se tedy vrátit a pokračovat kousek po silnici.

 

Jelikož nás jako už tradičně tlačil čas, vynechali jsme kaňon a vodopád potoka Kolné, který je sice mimo turistickou trasu, ale jedná se o největší vodopád Českolipska.

 

Koneckonců nás čekal první výstup dnešního výletu, a sice kopec Ronov (552,4 m n. m.) se stejnojmennou zříceninou hradu. Vrchol Ronov a svahy kopce Ronov jsou ceněny a chráněny zejména díky zachovalému suťovému lesu s rozsáhlými suťovými poli (kamennými moři).

 

Na začátku louky, navazující na patu Ronova, byla na sloupu špatně čitelná značka KČT s nápisem: "Dál přes louku až k úpatí Ronova.” A opravdu, za chvilku už jsme se škrábali na vulkanický kužel Ronova. Odměnou nám byly luxusní výhledy do okolí. Z hradu Ronov zbylo několik zdí, sklepů, část paláce a věže.

 

Blíževedly nás překvapily svou blízkostí, kdy se údaje o vzdálenosti k nim lišily na cedulích KČT o několik km.

 

Po červené značce jsme pak pokračovali až na rozcestí Lukovsko, kde jsme odbočili na žlutou a začali se pomalu stáčet směr Holany. Za okamžik na nás z lesa vykoukla pískovcová Opičí hlava.

Vlhošť

 

Ve statku Pod kalvárií (vrh Kalvárie – Ostré u Úštěku) jsme se nechali zlákat na malé občerstvení v krásné nové kavárně, a tím pádem museli vynechat z hrádku Helfenburk, ležící netradičně v hlubokém údolí. Nicméně, prohlédli jsme si ji pěkně zdálky a z vrchu, na okružní červené trase, na kterou se napojila žlutá, vedoucí do obce Skalka a dále na rozcestí Nad Kravími doly, kde nás čekalo poslední křižovatka dnešní trasy a změna na modrou barvu.

 

Na konec výletu nás čekala ta správná třešnička na dortu. Borovice a pískovcové skály – naše oblíbená kombinace, pro tuto oblast velmi typická.

 

Na skalách a v místech, kde je mělká a chudá půda, kde nedokáže přežít většina kytek a stromy už vůbec ne, dokáže přežít borovice, která je odolná a v drsných podmínkách obstojí. A protože jsou ta místa tak nehostinná, borovici nic nevystřídá, nic ji nepřeroste, jak by se to stalo na místech s lepší půdou. Borovice v těchto místech možná připomínají bonsaje – malé a pokroucené stromy.

Na cestě

Bohužel jsme nestihli žlutý okruh kolem Vlhoště, který je ceněn mimo jiné i pro výše uvedené reliktní bory na pískovcích.

 

No a na závěr jsme se neobešli bez tradičního bloudění a cestu do Holan trefili až na potřetí a to ještě naprosto záhadným způsobem. Na vině byla modrá značka, která nás nečekaně opustila cca 2km od Vlhoště, na přechodu mezi lesem a loukou. Správně jsme měli jít přímo za nosem, přes louku a modrá se nakonec opět objevila a dovedla nás do cíle.

 

Při představě, že za měsíc budeme muset ujít dvojnásobnou trasu a místo Ronova bude Sněžka, se mi dělalo černo před očima... no ale ono už to nějak dopadne:-)

 

CHKO Kokořínsko

 

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko patří svou velikostí 272 km2 mezi středně velké CHKO. Vzhledem ke své poloze mezi Mělníkem a Českou Lípou se nachází na území tří krajů (Ústecký, Liberecký a Středočeský). Nejvyšším místem je Vlhošť (614 m n. m.) ležící v Libereckém kraji, nejnižším niva potoka Liběchovka v Želízích (175 m n. m.) situovaná naopak v kraji Středočeském. Kokořínsko lze charakterizovat jako oblast pahorkatinného typu.

Kokořínsko

 

Kokořínsko je známé především jako malebná krajina dotvářená rozmanitostí pískovcových skal. Přírodní skalní útvary vytvořené zejména na úbočích dolů vytvářejí často bizarní tvary - najdeme zde Obří hlavu, Žábu, Kance, Sněhurku a sedm trpaslíků či nejznámější Pokličky. Některé skalní útvary byly člověkem často upravovány, ať už z důvodů ryze praktických - vytvoření skalních obydlí (Staráky, Nedamy, skalní mlýn Hlučov), či uměleckých (sochařské výtvory Václava Levého v okolí Želíz).

 

CHKO je ve srovnání s okolní krajinou charakteristická především větším zastoupením lesů. Na pískovcích převládají bory, které mají v některých málo přístupných místech charakter reliktních borů, vyvíjejících se již dlouho bez přímého vlivu člověka. Taková místa může zvídavý turista objevit především v přírodní rezervaci Kostelecké bory, ve které jsou lesy ponechány přírodním procesům.

 

Kokořínsko však nejsou jen skály a lesy. Jedním z nejvýznamnějších fenoménů tohoto území jsou mokřady, a to především mokřady v nivách Liběchovky a Pšovky.